Jeden z nejodolnějších izolačních materiálů. Dřevovlákno vyniká v mnoha směrech

Při zateplování domu přírodním materiálem, který nezatěžuje životní prostředí, máte několik možností. Zatím, co sláma představuje nejlevnější alternativu, dřevovláknité (MDF) nebo cementovláknité desky stojí na opačném pólu. Jejich životnost se však počítá na desítky let, protože nehrozí nebezpečí hniloby ani škůdců.

Jako izolační materiál se používají dřevovláknité desky s nízkou hustotou vláken dřeva, tedy měkké. Rozdíl mezi dřevotřískou a dřevovláknem spočívá právě v pevnosti.

Dřevovláknité desky jako přírodní izolační materiál

První přírodní tepelné izolace měly podobu sena, slámy či lišejníků. Fungovat musely v zimě i v létě: jednou teplo držely uvnitř, jindy venku. Množství paliva bylo značně omezné, a tak zejména v zimně bylo třeba udržet teplo z cenného paliva uvnitř.

Přírodní izolace byly vždy po ruce, a i když neznali všechny vlastnosti, ideální způsob použití, předchozí generace si poradily intuitivně. Postupně nabyté zkušenosti se dnes promítají do technologickypropracovaných izolací, které zabezpečí komfortní prostředí bez nepříjemné vlhkosti nebo tepla.

Slibnou variantou zateplení je pak například i polyuretanová pěna, která nepodléhá plísním a splňuje hygienické standardy, které zaručují příjemné prostředí i pro alergiky. Její montáž ale nezvládnete svépomocí. Novinkou na trhu jsou panely založené na technologii PUR, které snadno aplikujete na dům či jiné budovy.

Přírodní materiály si nic nezadají s průmyslově vyrobenými. Polystyren nebo vata našly konkurenci třeba ve slámě nebo konopí. Existují ale i další možnosti jako je ovčí vlna, lněná vlákna nebo rákosové výrobky.

4389908502_19918815a2

Ekologie anávrat k přírodním materiálům jsou hlavní důvody, proč se přírodní izolace používá v tak hojné míře. Objevuje se u nízkoenergetických i pasivnchí domů. Dřevostavby s přírodní tepelnou izolaví nezatěžují okolí a podílí se na zdravém bydlení.

Živočišný, rostlinný nebo minerální původ

Existují tři typy orgnického izolačního materiálu. Živočišný původ má ovčí vlna, z rostlin se využívá rákos, korek, kokosová vlákna, bavlna, dřevní vlákna, konopí, len, sláma (důležitá je celulóza a, třetí skupinu tvoří minerální zrilace (hlína, jíl, keramzit, pěnové sklo, pemza, perlit). Každý z materiálů má specifické vlastnosti a hodí se tak pro konkrétnímísto a úkol.

Ekologicky a zdravotně nezávadný materiál izoluje stejně, jako průmyslové výrobky. Příliš se neliší ani životností nebo odolností proti plísním a škůdcům. V obou případech záleží spíše na technologickém postupu a primárním ošetření materiálu. V rušném prostředí, třeba v blízkosti rychlostních silnic, výrobních areálů nebo podobných rušných míst se domy neobejdou bez pořádné akustické izolace. I těmto požadavkům vyhovují zdravotně nezávadné přirodní materiály.

Kritickým okamžikem izolací bývá regulace vlhkosti. To však právě přírodní materiály zvládají výborně.

Proti vedru i chladu

Dřevovláknitá tepelná izolace se vyrábí lisováním krátkých jemných vláken měkkého dřeva. Zafixovány jsou pojivem, zpravidla přirozeně obsaženou pryskyřicí nebo jí podobnými na stejné bázi. Zásadní vlastnost, vodoodpudivost, zajišťuje hydrofobizace už přímo ve hmotě. Výrobci kladou v současnosti zřetel na ekologickou povahu izolace, což se při tak progresivním materiálu nabízí.
Ceněná je nejen ekologičnost, ale dalším důvodem, proč se dřevovlákno stalo progresivním materiálem, je tzv. fázový posun. Tepelný komfort zajistí v létě zabráněním pronikání horkého vzduchu dovnitř, a v zimě zase jeho přesunu ven.

Požadovaných vlastností hmota dosahuje díky různým příměsím. Do vlhkého prostředí se obohacuje o vosk nebo jiné hydrofobní látky. Problém není ani nehořlavá úprava.

Ani tříska nazmar

Ekologického materiálu není na zbyt a je třeba využít vše bezezbytku. Do dřevovláknitých desek se tak využívá i odpadový materiál, který se tak stává ceněným artiklem.
Desky mají využití na stěny, střechu i podlahu. Dají se umístit z interiéru i exteriéru. Snadno se s nimi manipuluje a lehce se upraví na potřebný tvar nebo velikost. Různá síla desek vyhoví i náročným podmínkám. Vedle desek je možné využít dřevovlákno ve formě foukané izolace.

Dřevovláknité desky od ostatních izolaí odlišuje vysoká hmotnost, což ale není vždy na škodu. Horší je to s reakcí na požár. Reakce na na oheň je řadí do třídy E a to znamená, že jsou schopny odolávat působení malého plamene pro krátký časový interval bez významného rozšíření plamene.

Kudy se v zimě ztrácí teplo?

Cement a dřevo - pevnost na druhou

Za zmínku stojí další materiál využívající dřevěných třísek: cementotřískové desky. Výhodou cementu jako pojiva je právě nehořlavost a také odolnost v tlaku, také přidává vlastnosti jako voděvzdorný materiál. V této kombinaci získávají vlastnosti nehořlavého materiálu, nenapadají je plísně ani hmyz a navíc neobsahují formaldehyd.

Uplatnění mají například pro podlahové systémy, půdní vestavby, střešní nadstavby, odvětrané fasády, protipožární aplikace, podhledy nebo stěny a příčky.
Pokud vám přišly na mysl OSB desky nebo sádrokarton, pak pozor – cementřískové desky je nenahradí. Kvůi vlhkosti ale představují řešení pro koupelny, kde by zmíněné materiály neobstály.

Další přírodní izolační materiál

Ovčí vlna
Konopí (alternativa k dřevovláknu)
Len (v podobě rouna)
Rákosové panely
Sláma

Dřevovláknité i cementovláknité desky mají přes všechna pozitiva jedno ale. Problémem může být jejich vyšší pořizovací ceně. Jako investice se však vyplatí, spolehlivě izolovat totiž zvládnou desitky letních a zimních měsíců. Izolují akusticky, nezaberou příliš prostoru a ceněí se jejich ekologičnost.

Zařiďte si příjemné bydlení: